Petr Piňos

Hudební skladatel a léčitel Petr Piňos (*1959) se zařadil mezi přední české skladatele a interprety relaxační hudby již svou první nahrávkou v roce 1990. Několik titulů, které od té doby vydal ve spolupráci s vydavatelstvím Prána, (Doteky, Meditace s hudbou, Poselství harmonie, Zrcadlení, Tóny čaje, Anděl, Energie světla) se těší velké oblibě u širokého okruhu posluchačů nejrůznějších hudebních stylů. Již ve svém albu Hloubky duše (1998) se Piňos snažil více rozvinout principy relaxační hudby. Velice ho v té době ovlivnil „český šaman“ Milan Calábek, a také především jazzman Miroslav Vitouš, který jej naučil nahrávat samply symfonického orchestru. Od té doby začal Piňos podle vlastních slov vytvářet technologii, která může proměnit lidské vědomí. Ačkoliv si jeho album Anděl (1992) vystačilo se skromným počtem nástrojů (akustická kytara, klávesy a ženský vokál Lenky Vychodilové), zaznamenalo nesmírně pozitivní ohlasy. Posluchači sdělovali, že při soustředěném poslechu jasně vnímají pocity světla a tepla. Pozitivně bylo album hodnoceno také kritikou: „Jako celek drží album Anděl pohromadě a v letošní produkci patří sice k nejutajenějším, ale k nejpotřebnějším, protože nejharmoničtějším.“ V albu Astral Voyager (2000) se nechal Piňos inspirovat pocity a zážitky lidí, kteří mají zkušenosti s astrálním cestováním.

Skladatel nabízí svou hudbu jako prostředek k dosažení prožitku hlubokého uvolnění, klidu, vnitřního míru a harmonie. Spolu s bubeníkem Michalem Hamanem založil v roce 1994 formaci Létající koberec, která provozuje hru na šamanské bubny. Svou hrou navozuje skupina vnitřní uvolnění a změněné stavy vědomí. Jejich hudba dokáže být rovněž velice dynamická, při živých vystoupeních bývá spojená i s tancem. Piňos hraje na buben vlastní výroby, v seskupení se dále vyskytují bonga, africký, arabský a indiánský buben. Piňos toto zastoupení vnímá symbolicky – různé části světa se při společném bubnování spojují v jeden celek. Zvláštností této hudební skupiny je bezpochyby skutečnost, že žádnou skladbu ze svého repertoáru předem nenacvičují, dávají přednost výhradně improvizaci. Za nejdůležitější považují prožitek a energii podle vzoru přírodních národů, v jejichž hudbě vidí technologií pro navození změněných stavů vědomí. „Jde o to, spojit vnitřní vědomí s úplně normálním kontrolovaným vědomím – nejlepší je zažívat oba stavy najednou. Tento stav se nazývá ,rozšířené vědomí´, protože vnímáme více než při ,normálním vědomí´.