David Oplatek

Po zkušenostech jednak s výukou v lidové škole umění (hrál jsem 7 let na piano) jednak na střední škole ("fantastická výuka" hudební výchovy) jsem si byl jist, že již na žádný hudební nástroj v životě hrát nebudu. Až se mi v mých 21 letech dostalo do ruky djembe. Díky svému prvnímu učiteli, kterým byl Honza Vávra, jsem si uvědomil, že byť nejsem obdařen talentem, přesto se mohu zapojit do hry s ostatními aniž by mi někdo dával neustále najevo, že se mám věnovat činnosti jiné. Časem mě hra na djembe úplně pohltila.

Měl jsem veliké štěstí na své další učitele, a to byli nikoliv afričané, ale překvapivě Němci - Jánoš Crecelius a Franki B. Frank, kteří v České republice pravidelně vedou bubenické kurzy. Oba mi byli velkou inspirací při vedení vlastních kurzů. Nesouhlasím s tvrzením, že kdo nemá smysl pro rytmus, nemůže bubnovat nebo hrát na nějaký jiný nástroj. Jenom máme každý startovní pozice jinde. Při návštěvách západní Afriky (jmenovitě Guinea, Mali a Gambie) jsem se učil od řady známých i neznámých hráčů - v Guiney to byli hráči ze souboru Percussion de Guineé, v Mali vynikající hráč Drissa Koné.

Hrál jsem v kapelách Mugee a Kurangbe. V současné době doprovázím kurzy afrického tance Kateřiny Szymanské a Hanky Říhové.

Působím v občanském sdružení Baro, které organizuje workshopy afrického bubnování a tance se zahraničními lektory.