Rozhovor do Zpravodaje Hledající

Rozhovor s Danem Čadou (zakladatelem centra Dajána na Praze 4) Vaše útulné centrum se nalézá v Praze 4 - Nuslích a funguje již bezmála půldruha roku. Povězte nám prosím, co Vás k založení centra přimělo a zda si k Vám již dostatek zájemců našel cestu.

Dajánu jsme otevřeli v dubnu 2011 a přiměla nás k tomu chuť setkávat se s lidmi podobného smýšlení a poskytnout jim místo, kde mohou sdílet svoje zkušenosti a znalosti, kde se budou cítit bezpečně a kde bude možné se dále společně rozvíjet a vzájemně se od sebe učit. Jelikož jsme oba s manželkou maséři, chtěli jsme v Dajáně mít zároveň prostor, kde budeme masírovat a věnovat se dalším terapiím, které nás zajímají.

Říká se, že začátky nejsou nikdy jednoduché a jelikož je Praha velká a nepřehledná a možností takřka nekonečně mnoho, není snadné se prosadit a udržet. Někdy máme pocit, že to jde pomalu, ale když se ohlédneme, vidíme, jak se Dajána rozvíjí, roste a vzkvétá. Esoterika a duchovnost je sice na vzestupu (protože lidstvo ani nemá jinou možnost), ale stále to je  „menšinový žánr“ a masáže jsou zas hodně intimní záležitost a lidé si pečlivě vybírají, komu se svěří do rukou. Proto je potřeba mít trpělivost a silný, čistý záměr. Máme velikou radost, že se k nám lidé vracejí a zároveň chodí stále noví. Nikdy jsme Dajánu necítili jako byznys a neprovozujeme ji na klasické „komerční bázi“ a přesto to jde a jsme tomu moc rádi. Jsme obklopeni samými příjemnými lidmi a v takovém prostředí je radost pracovat.

Jedním z velkých lákadel Dajány je rezonanční lehátko, které člověka svými vibracemi postupně harmonizuje. Kouzlo sezení však jistě není pouze v lehátku samotném, ale také v prostředí, které zájemce obklopuje. Připadá mi, že velmi kladná energie vyzařuje i z Vás samotného, alespoň tak bylo vždy, když jsem měl tu čest se s Vámi setkat. Najdete si vždy před samotnou terapií chvilku si s klientem popovídat?

K rezonančnímu lehátku a muzikoterapii nás přivedl Vlasta Marek a jsme mu za to moc vděční. Pravidelně s ním spolupracujeme a je pro nás velkou inspirací. Stejně tak náš kolega a kamarád, léčitel a hudebník Petr Piňos, který s námi v Dajáně působí. Rezonanční lehátko je kouzelný nástroj a jeho vibrace jsou opravdu magické. Harmonizační terapie na něm jsou jemné, ale zároveň velmi hluboké. Spolu s ostatními prastarými duchovními a obřadními (později hudebními) nástroji provádíme tzv. zvukovou harmonizační lázeň, která je u našich návštěvníků čím dál oblíbenější. Kromě rezonančního lehátka máme totiž v Dajáně několik dalších výjimečných nástrojů, které se dají v Čechách počítat na kusy a jejichž působení je přímo fantastické. Patří mezi ně třeba deštný sloup nebo sférická píšťala. Těžko se takové prožitky popisují, to je potřeba zažít.

Prostředí samozřejmě hraje velkou roli a už během rekonstrukce a zařizování našich prostor jsme mysleli na to, aby to byla oáza klidu, harmonie, radosti a lásky. Tak k tomu přistupujeme stále a přistupujeme tak i k našim klientům. Povídání před i po terapii je nedílnou součástí každé návštěvy a mnohdy je klíčem k problémům, se kterými za námi lidé chodí. Naštěstí nechodí jen s problémy, ale i podělit se o radosti a nebo si jen tak popovídat a sdílet pocity z běžného života. Podtitul našeho centra je „…klidné místo v Praze“ a myslím, že ti, jenž Dajánu navštívili, to mohou potvrdit.

Další doménou Vašeho centra jsou masáže či cvičení s jógou. Které z těchto programů jsou Vám nejbližší? Poskytujete nějaký druh masáží i sám osobně?

Činnost Dajány je rozdělena zhruba na tři hlavní části: Masáže, Léčení zvukem a Setkávání. Všechny tři mají pro nás stejnou důležitost a vzájemně se prolínají, doplňují a podporují. Tělesný dotek je důležitý a masáže mají pro lidské tělo veliký význam. S manželkou se oba  věnujeme klasickým relaxačním masážím a reflexní terapii, poskytujeme indickou antistresovou masáž hlavy, Dornovu metodu na páteř a klouby, Breussovu masáž páteře a manželčina specialita je masáž teplými lávovými kameny. Oba také pracujeme s vesmírnou energií Reiki, která nám hodně v této práci pomáhá.

O léčení zvukem a muzikoterapii jsem se již zmínil a funguje úžasně samostatně i v kombinaci s masážemi. Blahodárné, uvolňující, harmonizující a léčebné účinky určitých zvuků a jejich vibrací jsou tisíce let staré a my se o tom denně na vlastní kůži přesvědčujeme. Ne nadarmo indické moudro praví, že ten kdo porozumí tajemství zvuku, porozumí tajemství Vesmíru. A tak si hrajeme, zpíváme, zkoumáme, hledáme… a nacházíme. A moc nás to baví!

A to se vlastně prolíná i do té třetí „setkávací“ činnosti Dajány. V největší místnosti je skoro každý den nějaká akce, včetně těch našich, muzikoterapeutických. Často se tam také medituje, cvičí jóga a či-kung, probíhají ženské kruhy, rodinné konstelace, tantrická cvičení, různé koncerty, přednášky, kurzy, semináře apod. Dajána také slouží jako malá esoterická galerie a několikrát do roka se v ní vystřídají různí umělci se svými obrazy či fotografiemi. Blízké mi jsou všechny naše akce, protože si je vybíráme podle toho, co nás zajímá a o čem si myslíme, že by mohlo zajímat i ostatní lidi. Jsme šťastní, že máme hodně přátel, kteří mají ostatním co předat a tak není nouze o naplnění programu zajímavými akcemi a vzácnými hosty. Myslím, že si v Dajáně může každý vybrat to své.

Odhlédněme na chvíli od čtyř zdí, které centrum na jednu stranu vymezují, na druhou však svazují. Jaký myslíte, že by měl být cíl probudilého člověka? Mnohé bude možná individuální, ale mnohé jistě také společné...

Každý má k probuzení svou cestu a na ní své úkoly. Myslím, že cílem je právě ta „správná“ cesta. Často sejdeme ze „své“ cesty, kličkujeme, vracíme se, motáme se v kruhu, bloudíme, stojíme na místě nebo chodíme cestami těch druhých a mylně se domníváme, že to je naše cesta. Bez toho to ale nejde a důležité je, vždycky se z toho vymotat a vrátit se na tu svoji.  Všeobecným cílem je podle mě bytí v harmonii a souladu se sebou samým, s ostatními bytostmi a s celým Vesmírem. To je stav probuzení, blaženosti a života tady a teď.

Říká se, že rýma je "drobný pláč duše". U vážnějších nemocí to bude obdobné, pouze ve větším. Setkal jste se v rámci terapií v Dajáně také s různými neočekávanými vyléčeními?

Psychosomatické projevy nemocí jsou zjevné a mnohokrát se nám to potvrdilo, tak jak je to popsáno v knihách od Dethlefsena, Dahlkeho, Hrabici, Hnízdila a dalších autorů. Podobně se to ukazuje i při  systemických (rodinných) konstelacích, kterými se dá nahlížet nejen na vztahové či rodinné problémy, ale i na nemoci a jejich příčiny a projevy. V Dajáně býváme často svědky uzdravení našich klientů či alespoň zlepšení jejich zdravotního stavu - proto k nám taky většina z nich chodí J. Ale nejsme léčitelé a nezabýváme se nějakými závažnými chorobami typu rakoviny apod. A on se taky po hlubším pohledu na tu kterou nemoc či problém u daného člověka dá odkrýt důvod, proč tím či oním trpí a pokud ten člověk dokáže změnit svoje myšlení a chování, kterým si nemoc přivodil, může se vyléčit takřka ze všeho. A jsem přesvědčený, že se to týká i dědičných chorob, které jsou zase jen důsledkem opakování vzorců chování a myšlení předků a tím sdílením jejich nemocí. Vymaněním se z těchto vzorců dochází k uzdravení (pokud už nejsou změny v organismu v příliš pokročilém stádiu a nevratné), protože nemoc, jako signál nesprávné cesty, již není třeba. Potom ale každé takové uzdravení není neočekávané a zázračné, ale naopak přirozené a pochopitelné. Vždycky záleží hlavně na samotném člověku, jak se svým zdravím nakládá, jestli se chce uzdravit a co pro to je ochotný udělat. My ho v jeho rozhodnutí můžeme podpořit, nasměrovat a sem tam přidržet či podepřít.

Jste příznivcem vegetariánství? Vím, že o tom není nutné hovořit, že je to každého osobní věc, přesto třeba mne osobně tento životní postoj povzbuzuje a rád si poslechnu názor jiného.

Vegetariánství je mi blízké a čím dál bližší. Všichni víme, jak to je dnes s kvalitou běžného jídla (nejen masa) a se všeobecným přecpáváním se. Jde o hmotu, kterou do sebe cpeme jako do černé díry a čím víc jí do sebe nacpeme, tím je díra větší a tím větší máme hlad. Z tohoto kolotoče jsem již vystoupil dávno, ale vyhraněným vegetariánem nejsem. Sem tam si maso dám, ale je to už pro mě hodně výjimečná událost. Kromě toho jsem zjistil, že mi velmi prospívá nejíst občas vůbec a tak držívám už několik let pravidelně jeden den v týdnu půst a během roku, podle potřeby, chuti a pocitu i různě dlouhé očistné půsty. Právě jsem skončil jeden čtrnáctidenní a je mi blaze J. Když jsem se před rokem setkal s Henry Monfortem a slyšel jeho příběh, pochopil  jsem, že brethariánství je jedna z možných cest k probuzení a od prvního okamžiku mi byla (a stále je) velmi blízká. Věřím, že pránická strava je strava budoucnosti a těším se, že na ni v dohledné době přejdu (a jistě nebudu sám).   

Mrzí mne nevraživé útoky na duchovní aktivity. Ze strany světské je to možná snáze pochopitelné, a například nedávné premiérovo srovnávání škodlivosti Pussy Riot a "dalajlamismu" vyznívá snad až komicky. Někdy se však duchovní mistři osočují sami navzájem a vytýkají si domnělé chyby či postoje. S vlastním soudem jsem v tomto případě opatrný (na nešvary a pomýlení se asi upozorňovat má), přesto si říkám, že při příjímání tezí takovýchto mistrů budu spíše opatrný. Setkal jste se s něčím podobným?

Útoky na duchovní aktivity moc nezaznamenávám, protože se potkávám převážně s lidmi, které naopak duchovno zajímá a spíš řešíme jaké cesty duchovnosti jsou pro koho zajímavé a vhodné. Politiku nehodlám komentovat, protože jsem ji víceméně přestal sledovat. Politika prožívá smrtelnou křeč (stejně jako celý tento systém) a proto kolem sebe kope, seká a plive a je při tom tragická i směšná zároveň.

Co se týká duchovních mistrů, tak mám pocit, že jejich role taky pomalu mizí. Rozhodně nezlehčuji jejich váhu a jsem vděčný všem, od kterých jsem měl čest se učit, ale cítím, že nastává (či spíše už probíhá) doba, kdy vzájemně sdílíme své znalosti a zkušenosti a že se rozpouští doba učitelů, mistrů a guruů, stejně tak, jako vůdců, šéfů a vládců. Přicházíme na to, že tu moudrost máme všichni v sobě. Rodí se děti, které to už vědí a je to pro ně přirozené. A my se tomu od nich musíme učit a ne to v nich potlačovat a dusit, jak se stále starý systém (a jím zmanipulovaní dospělí) snaží. A jestli se duchovní mistři navzájem osočují? To nevím, ale pochopil jsem, že každý máme stále co řešit a nikdo nejsme dokonalý. U zmíněných mistrů se možná právě takto ozývají jejich dosud nevyřešené bloky, vzorce a programy. Kdo ví?

Ke konci rozhovoru bych se ještě vrátil k Vašim aktivitám. Povězte nám prosím něco o vašem týdenním pobytu, který jste pořádali v létě.

To byl seminář LÉČENÍ ZVUKEM a moc pěkně se tahle akce vydařila. Proběhla začátkem srpna v penzionu Zelený mlýn, který ve Všetatech u Mělníka provozují naši přátelé. Původně jsme chtěli dělat týdenní dovolenkový seminář, ale zjistili jsme, že lidi, které by to zajímalo, nemají tolik volného času a tak jsme to zkrátili na čtyři dny, které byly vrchovatě naplněné hudbou, zvuky, rytmem, zpěvem, pohodou a radostí. V základní sestavě nás bylo třináct, ale při otevřených seminářích i třicet. Kromě meditací, cvičení a muzikoterapeutické práce jsme měli pozvané i zajímavé hosty. Filmař a duchovní hledač Igor Chaun doplnil své povídání svými filmy z Indie, Izraele a Amazonie, Zdeněk Šimanovský nás provedl hudebními konstelacemi a s bubenickou skupinou Létající koberec jsme si užili dva workshopy a skvělý večerní koncert. Byly to opravdu kouzelné dny a všichni jsme si to moc užili. Zveme všechny příští léto na další ročník.

Zapomněl jsem se zeptat ještě na nějaká důležitá setkávání, která v Dajáně probíhají?

Jak už jsem říkal, v Dajáně se děje něco pořád a myslím, že zajímavé jsou všechny akce. Rád bych všechny pozval na náš víkendový seminář LÉČENÍ ZVUKEM, který proběhne 2.-4. listopadu. Program bude podobný, jako na zmíněném letním semináři a jako hosty máme Vlastimila Marka a Petra Piňose. Za zmínku rozhodně stojí meditativní koncerty Ondřeje Smeykala, Cyrille Oswalda a Tomáše Macha, semináře rodinných konstelací, didgeridoo workshop nebo pravidelné meditace, cvičení jógy a či-kungu. Ale mohl bych takhle klidně pokračovat ve výčtu akcí, až bych se dostal na konec našeho programu J. Radši se do něho podívejte sami a vyberte si. Teď mě ale napadá, že jednu akci bych ještě rád připomenul. Je to pravděpodobně poslední přednáška Vlasty Marka a proběhne v Dajáně 8. listopadu večer. Bude věnovaná výhradně ženám a nese výstižný název CO BY MĚLY ŽENY VĚDĚT. Tento alternativní duchovní učitel, propagátor přirozených porodů a autor mnoha knih se chystá opustit naši realitu a odejít do jiných dimenzí a tak se naskýtá poslední možnost se s ním osobně setkat a diskutovat.

A knihkupecká otázka na závěr: Máte případně v plánu v budoucnu vydat nějakou knihu? Nebo byste na tomto místě rád nějakou doporučil?

Vydání knihy neplánuji, takové ambice nemám, ale krásných a moudrých knih je spousta. Z těch, které mě zaujaly a v minulosti hodně pomohly, bych doporučil cokoli od Donalda Walsche, Eckharta Tolleho, Dana Millmana, Miguela Ruize, Ram Dasse či Eduarda Tomáše. Ale to jsem vzal jen tak namátkou J Jako poslední mě nadchla ZeMě Jardy Duška a právě mám rozečtenou Pránickou výživu od Jasmuheen…

Děkuji Vám za rozhovor.