Dvě nové knihy, které budou za pár let stát za to

Vlasta Marek už dlouho tvrdí a píše, že ženy dostaly ve svém těle evoluční výhody umění přizpůsobit se a vyvíjet. Většina z nich ale nemá ani tušení, že mají tělo jako Rolls Royce a používají je jako Trabanta. Přitom by stačilo jen nepřekážet si a nechat tělo, ať se samo projeví… a jen tiše žasnout a užívat si je. Celá desetiletí se tomu jeho čtenářky nejprve smály, pak bránily, a teď pilně vyhýbají, ale čas pracuje pro ně i něho. Když na adresu svých čtenářek vizionářsky tvrdí, že rodit děti znamená tvořit budoucnost. Rození je nejen fyziologickou, ale i duchovní, a tedy v jistém smyslu buddhistickou záležitostí – v těhotenství, při porodu a dalších devět měsíců po něm žena jedná a existuje, pokud si sama sobě nepřekáží, osvíceně. Z vás, ale i z vašich partnerů a samozřejmě i z vašich přirozeně porozených dětí se mohou stát buddhové budoucnosti. Pomalu to přestává být sci-fi, alespoň v dobře informovaných kruzích.

V nedávném blogu publikoval část e-mailu, který všem nevěřícím ženám potvrzuje vše, o čem posledních pár desítek let psal a přednášel (viz níže). Protože bez ohledu na to, co si o něm a jeho názorech na potenciály žen (a nesnesitelné lehkosti, s jakou se nechaly zblbnout porodníky a obchodníky) myslí tzv. odborníci (porodníci a profesoři na konzervatořích se dodnes při zaslechnutí jeho jména téměř křižují), je skutečně jen otázkou času, kdy (jestli to s naším světem dobře dopadne) mu začneme stavět pomníky. Chcete-li vědět, kam a jak by se mohla vyvíjet naše společnost (a vztahy mezi ženami a muži), a co je skutečně důležité, měly(i) byste si pozorně a nepředpojatě přečíst jeho poslední dvě knihy, které jsou k dostání jen na dvou místech světa: v Dajáně a v antikvariátu Želví doupě v Mělníku. Více o obou knihách http://blog.baraka.cz/2013/02/pruvodce-mickem-a-stinem/

Zmíněná část e-mailu od jedné čtenářky: Od malička jsem měla často návaly lásky ke všemu živému (možná i neživému :o)) Takové vlny tělem. Včera jsem viděla sedět na obrubníku malého chlapce. Pochutnával si na nějaké housce, schoulený se hrbil zabrán do jídla. Mým tělem projel zase ten silný pocit lásky, potřeby ho ochránit, stisknout, pečovat o něj... Nevím, jestli muži mají také takové pocity. Mně to připadá velmi ženské. Je to dost podobné orgasmu, musí to být jistě stejné hormony, celým tělem projíždí příjemné jemné brnění. To je pro mě ženství. Nádhera... Po porodu a těch šest sedm let, co jsem obě děti kojila, jsem byla v tomhle stavu vlastně nepřetržitě, dnes to mnou projede, kdykoli ucítím jejich vůni. Jsou to všechno tak dokonale pudové věci! Takový dar!